Guláš biblických proporcí, ve kterém se Denzel Washington jako přeživší jaderné apokalypsy někam jde, něco nese a porcuje na kusy každého, kdo se mu postaví do cesty. Moc toho nenamluví, ale když otevře pusu, posílá film k pánu. I když to asi není úplně přesná metafora. Však uvidíte. Tedy jestli pořád ještě věříte. Třeba tomu, že si vymýšlíme. Bůh s vámi... // V nepříliš vzdálené budoucnosti, asi třicet let po konečné válce, prochází pustinami kontinentu, který býval Amerikou, osamělý muž. Všude kolem něj se nacházejí opuštěná města, rozpadající se silnice, sežehlá země – pomníky nedávné katastrofy. Civilizace neexistuje, zákony neplatí. Cesty patří gangům, které jsou schopny člověka zabít kvůli botám, kvůli hltu vody… nebo prostě jen tak. Ale na tohoto poutníka nestačí. // Eli (Denzel Washington), který se nestal bojovníkem z vlastní vůle, ale z nutnosti, touží po klidu a míru, ale pokud je k tomu donucen, rozdrtí své protivníky dříve, než si stačí uvědomit, jak osudné chyby se dopustili. Důvodem jeho boje nejsou obavy o vlastní život, ale naděje na budoucnost – naděje, kterou opatruje a chrání už po třicet let a je rozhodnutý ji proměnit ve skutečnost. Eli, poháněný smyslem pro povinnost a vedený vírou v cosi většího, než je on sám, dělá vše, co je třeba, aby přežil – a pokračoval ve svém úsilí. Jen jediný muž v tomto zničeném světě chápe, jakou moc má Eli ve svých rukou, a je rozhodnut ji získat pro sebe: Carnegie (Gary Oldman), samozvaný despotický vládce improvizovaného města zlodějů a zabijáků. Carnegieho adoptivní dceru Solara (Mila Kunis) Eli fascinuje z jiného důvodu: nabízí naději na život lepší, než jaký panuje v říši jejího otce. Ani pro jednoho z nich ale nebude snadné ho přesvědčit, aby se svých plánů vzdal. Není ochoten se před ničím – a před nikým – zastavit. Je nucen naplnit svůj osud a zachránit zmučené lidstvo.
|