Každý národ potřebuje své hrdiny. A každá země svůj velký válečný film. Rozmáchlá alžírsko-francouzská koprodukce se vrací do roku 1943, kdy francouzská vojenská velitelství povolala do boje 233 tisíc legionářů. Převážně muslimští mladíci posbíraní v severní Africe tehdy bojovali za svou druhou vlast, na jejíž půdu přitom až do první vystřelené kůlky vůbec nevstoupili. Days of Glory má zjevně podporovat etnickou sounáležitost uvnitř rozhárané Francouzské republiky. Ne, nejde o přímou objednávku reagující zrovna na loňské nepokoje na pařížských předměstích. Plamínky olizující přistěhovalectví, hrdinství a národní hrdost nikdy nevyhasnou, problematika vlastenectví a společnosti rozdrobené na znesvářená etnika nebude stejně tak nikdy plně dopovězena. Filmaři se jednoduše rozhodli podpořit diskuzi špetkou válečného patosu, který přistaví vedle Zinedina Zidana minimálně další čtyři francouzské hrdiny afrického původu. Jako bych slyšel „Milujte se a množte se,“ které hvízdá k uším do sebe zahleděných bílých žabožroutů.