V kalendáři visel lístek se 14. listopadem. Psal se rok 1974, když policie zabrousila do Amityville a spatřila výjevy, po nichž její jednotky ještě hodně dlouho sledovaly tak maximálně dno pozvraceného kýble. Inu, zmasakrovaná famílie čítající rodiče a pět sourozenců se nepoštěstí každý den, což nejlíp věděl pachatel, Ronald Defoe. Prý mu napovídaly hlasy v hlavě. Budiž. Jenže o rok později se do baráku nastěhoval bezproblémový manželský pár, zase přišly haluze, problémy a další šlamastiky, aby o měsíc později... aby poznali zač je toho loket v jámě pekelné, jak chutná psychické vysílení a jak nepěkně může skončit. Teď, "po třiceti letech" se Michaelu Bayovi (resp. jeho produkční společnosti) zachtělo zopakovat nečekaný úspěch s remakem Texaského masakru motorovou pilou, a tak poslal do útulného domečku na Long Islandu svůj štáb a nechal zaznamenat, jak se idylka mění v noční můru. Konečně pořádný materiál do magazínu Domácí štěstí. // 13. listopadu 1974 obdržela policie šílený telefonát, který je zavedl do Ocean Avenue 112 v Amityville, Long Island. Uvnitř rozlehlého domu se jim naskytla děsivá scéna - celá rodina DeFeových byla zavražděna. V následujících dnech se Ronald DeFeo, Jr. přiznal k tomu, že postupně zastřelil své rodiče a čtyři sourozence, a tvrdil, že hlasy v domě ho vedly ke spáchání těchto hrůzných vražd. O rok později se George a Kathy Lutzovi a jejich děti stěhují do tohoto domu a věří, že bude jejich vysněným domovem. Ale krátce poté, co se zabydlí, začnou se dít podivné a nevysvětlitelné věci, ze všech koutů domu se ozývají podivné hlasy.