Ellen Ripleyová na konci třetího dílu ságy dobrovolně zvolila smrt, aby zabránila „narození“ Vetřelce, kterého nosila v těle a jehož chtěla Společnost pro své výzkumy. Jelikož ale ani takový konec nebránil producentům a filmařům v tom, aby i nadále uvažovali o dalším dílu, a ani Sigourney Weaverová se pokračování nebránila, vznikl po pěti letech díl čtvrtý – a zatím poslední. A vzhledem k tomu, že vědou a lékařstvím začal hýbat fenomén klonování, problém s oživením zemřelé hrdinky byl najednou vyřešen. Po dvou set letech od své smrti je tedy Ripleyová naklonována ze zbytků své krve – za jediným, krutým a nepochopitelným účelem. Aby byla s jejím znovuzrozením opět „počata“ i vetřelčí královna z jejího těla. Pro Ripleyovou je to nakonec výhoda, „biologický materiál“ totiž nebyl úplně čistý, a tak je výsledkem klonování žena, která má sice lidskou podobu, ale vetřelčí náturu. Má černé nehty, červenou kyselinu místo krve, ale hlavně nadlidskou sílu, mnohem vyvinutější smyslové vnímání a šestý smysl, díky kterému cítí, kde se její příbuzní nacházejí a co mají vetřelci v plánu. Proto až moc dobře ví, že vetřelci v útrobách kosmické lodi připravují lidem strašnou pomstu… Problém ovšem je, že neví, koho vlastně preferuje. Své „potomky“? Anebo pomůže lidem přežít a zachránit Zemi? United Systems Military (jež převzala po společnosti Weyland-Yutani její úkol množit a zkoumat vetřelce) se totiž situace poněkud vymkne z rukou. Naklonovaná smečka vetřelců rozbije své cely a začne opět zabíjet. Ripleyová se nakonec přidá na stranu skupiny pašeráků vedených androidem Callová (Winona Ryderová). Povede se lidem před vetřelci uniknout, nebo to ve finální bitvě budou monstra z vesmíru, kdo bude slavit úspěch?