Někdy má člověk pocit, že se zbláznil. Stačí, když se podívá na rozpis připravovaných premiér a narazí v něm na něco, jako je Winx Club – Výprava do ztraceného království. Když k tomu ještě zahlédne plakát, dostaví se automaticky horečka, třes rukou a u slabších jedinců dokonce i zmizí schopnost kontrolovat řitní svěrače. Zkrátka je tu další film, který se maskuje za pohádku a díky tomu si jeho tvůrci myslí, že si mohou dovolit všechno. Příběh ve světě údajně velmi populárního Winx Clubu (nevím co to je a opravdu to nehodlám zjišťovat) vypráví o partě pubertálních víl, které vede Bloom, víla Dračího plamene. Právě ona a její kamarádky musí vstoupit do temné dimenze plné nebezpečí, aby zachránily svět a našly posledního krále Sparxu. Ne, nevím kdo to je. A nezajímá mě to. A pokud někoho ano, tak ať si to najde sám. Winx Club je totiž jeden z těch filmů, které člověk, pokud nepatří do cílové divácké skupiny, zkrátka musí nenávidět a nechce na něj myslet víc, než je nutné. Vstup do trailerové sekce mají povoleni jen masochisti, dívky do věku devíti let a lidé, jejichž nejoblíbenější barvou je růžová.