Píše se rok 1967 a v jednom činžovním domě v Praze žijí dvě rodiny, Krausovi a Šebkovi. Hlavy obou rodin jsou si navzájem tak odlišné, a přesto tak podobné. Pan Kraus, kterého tak brilantně ztvárnil Jiří Kodet (oceněný Českým lvem), je bývalý voják a často vzpomíná na válečné útrapy. Z duše nenávidí bolševiky a, jak sám říká, dává jim rok, maximálně dva roky! Na druhé straně barikády, lépe řečeno o patro níž, žije rodina Šebkových. Pan Šebek (Miroslav Donutil) je důstojníkem z povolání a jak v kasárnách, tak i doma vyžaduje disciplínu, kterou vidí i v novém režimu, a proto je jeho zastáncem. Obě rodiny na své tatínky pohlížejí s ironií a mírným pobavením, i přesto je však mají rády a nedají na ně dopustit. // Příběhy jedné historické generace - stárnoucích rodičů, dospívající mládeže a malých dětí. Děj je zasazen do konce šedesátých let - podzim 67 až léto 68 s krátkým epilogem přesahujícím do let sedmdesátých. Pražská vilová čtvrť Hanspaulka, jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro mozaikové vyprávění paralelních životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968. // CSFD Komenty - Herecký koncert našich nejlepších herců a nezapomenutelné hlášky - to je to, co dělá z tohohle filmu dnes již klasickou záležitost. Jan Hřebejk je mistr v pointování vtipných scén. Přestože jsou Pelíšky v první řadě komedií, májí v sobě i velký náboj hořkosti a dokáží vás rozesmát i rozplakat. // Skvělý film se skvělou atmosférou těch "podivných" let našeho života. Vždy při jeho sledování obdivuju, jak to všechno mohl s takovou přesností vystihnout režisér, který v té době zrovna přicházel na svět ?! Klobouk dolů pane Hřebejk. // Nádherný film, který ač vypráví o době hodně minulé a hodně nevlídné, oslovuje všechny věkové generace a navíc srší vtipem. Hlášky typu "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel", "Víš co, Sašo? Jdi do prdele!" nebo "Hm, pěkný kozačky, takový by se hodily mojí mámě" již brzo po uvedení do kin zkultovněly. Nemá cenu říkat něco víc, protože nevěřím tomu, že na tyhle stránky zabrousí někdo, kdo tenhle film ještě neviděl. // Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát.
|