Tak mile bláznivou mladou dívku jen tak nenajdeš. Audrey Hepburnová v hlavní roli americké komedie oceněné dvěma Oscary. Mezi nestárnoucí filmy určitě patří romantická komedie, jež vznikla podle stejnojmenné úspěšné knihy Trumana Capoteho. Vypráví o mladé, půvabné a emancipované dívce Holly Golightlyové, která v New Yorku poněkud lehkomyslné sní svůj sen o skvělé budoucnosti. Zatím však musí žít jen z “příspěvků na taxík a oblečení” od svých stálých pánských obdivovatelů. Její plány naruší seznámení se začínajícím spisovatelem Paulem, jenž se přistěhuje do domu, kde bydlí… Film natočil známý hollywoodský tvůrce Blake Edwards, ten vše vsadil na skvěle napsaný a vystavěný scénář, talentované herectví a neodolatelně křehký zjev Audrey Hepburnové (Prázdniny v Římě, My Fair Lady). Snímek získal v roce 1961 dva Oscary, za píseň Moon River (hudba Henry Mancini, text Johnny Mercer) a hudbu (Henry Mancini). // Jméno Trumana Capoteho už filmová veřejnost nikdy nebude vnímat stejně. Phillip Seymour Hoffman s pískajícím hlasem a slizkým úsměvem talentovaného gaye vytvořil portrét Capoteho jednou provždy. Ostatně, nápodobně adaptace jedné z jeho novel, konkrétně Snídaně u Tiffanyho, na věčné časy vykreslila obraz Audrey Hepburn. Její eleganci si tentokrát propůjčila marnotratná slečna Holly Golightly, jejíž životní pouť pohání jediné přání – vzít si dobře situovaného manžela, který kolem sebe hází stodolarovky a dovolí tak Holly užívat si přepychu, bezstarostného popíjení, šperků od Tiffanyho i sluníčka, které září jen a pouze na smetánku. Romantika režiséra Blakea „Růžového pantera“ Edwardse je přitom typickým důkazem, že svět by byl o mnoho jednodušší, kdyby se věci v něm nazývaly pravými jmény. Řada z nás by nemusela dlouho váhat, zda je Holly opravdu ve své podstatě štětka, anebo jen zasněná naivka. Podobně jasně by zasloužila pojmenovat identita jejího obdivovatele Paula Varjaka, v jehož milostných avantýrách se taktéž projevují peníze. Na druhou stranu, Blake Edwards věří právě této neurčitosti a vykládá z ní pohádku, v níž Amor znovu zasáhl pár nešťastníků do srdce. A múzy? Ty se věnovaly Henrymu Mancinimu, který obdařil Snídani u Tiffanyho několika nestárnoucími hudebními motivy, které můžete znát i ze soundtracků k Minority Report nebo Elizabethtownu.
|