Dalibor Vrána má rád ženy a ty zase mají rady jeho. Dalibor Vrána má ale už pár let rodinu a tahle záliba mu zrovna do karet spokojeného rodinného života příliš nehraje. Dalibor Vrána je knihkupec. A ani tohle zaměstnání není zrovna to, co by ho posouvalo blíže spokojeným zahraničním dovoleným a nákupu nových aut (výstřelkem módy budiž fungl nová stodvacítka a pro horních deset tisíc i východní výdobytek zvaný Lada). Dalibor Vrána tedy musí jednat a řádně si srovnat život. Že si k tomu vybere řemeslo charakteru nelegálního je zcela vedlejší, dokud mu toto dobře vynáší, nevážou se k němu problémy a rodina je spokojená. Dalibor Vrána se začne převlékat jako číšník a brázdit pražské restaurace při nepozornosti číšníků pravých. Spousta hostů pojme neutuchající touhu vnutit mu peníze za dobrý oběd či jednu dobrou vídeňskou kávu, zvláště když je okouzlí svou nezaměnitelnou dikcí při pronášení sousloví „Přejete si platit?“ a fešáckým přehozením kasírtašky, kde se skrývá tučný balík restauračních účtenek. Co bylo zpočátku jen nesmělým pokusem o přilepšení se v podobě pár drobných, stává se dobře promyšlenou a provedenou hrou, která nejen u spousty podvedených hospodských ústí v posedlost dotyčného „fantoma“ přistihnout při činu a lapit. A i když je Dalibor Vrána odborníkem na slovo vzatým a opatrnosti přikládá velkou váhu, notoricky známé boží mlýny ho přece jen spravedlivě semelou. Předtím vás však 85 minut vrcholné české filmové zábavy, která zkultovněla natolik, že si na ní čas vyláme zuby i za několik desítek let.